Ačkoliv terejové byli mým hlavním cílem cesty na Helgoland, chtěl jsem fotografovat i další zajímavá zvířata.
Na blízkém ostrově Dune, kam jezdí každou půlhodinu až hodinu loďka (zpáteční lístek stojí 5 euro) se vyskytuje početná populace tuleňů, jde o dva druhy tuleň kuželozubý a tuleň obecný. Dále také mnoho druhů ptáků – ústřičníci, kulíci, jespáci, racci, kajky a další.
Zatímco Helgoland je skalnatý ostrov, Dune je něco úplně jiného. Jak už název napovídá je to taková větší písečná duna. Je na něm malinkaté letiště a pár bungalovů. To je asi tak všechno 🙂 No všechno ne, samozřejmě tuleni!
Přívoz jezdí na Dune od sedmé hodiny ranní, takže ty úplně první paprsky slunce u tuleňů nezachytíte (ledaže byste u nich spali), ale i tak je v dubnu zhruba hodina až dvě krásného světla na foceníi po východu slunce. Bez problémů je naopak západ slunce, protože poslední loďka odjíždí v 9 hodin, tedy dávno po západu slunce.
Tuleni jsou po většinu dne poměrně neaktivní, povalují se po pláži, sem tam zvednou hlavnou a zhodnotí situaci. Cedule na pláži zakazují se přiblížit na méně než 60 metrů. Jde to samozřejmě blíže, jen bych si nelehal na pláž mezi tuleně a moře. Berte v potaz, že dospělý samec tuleně kuželozubého váží něco přes 300 kilogramů a nechtějte, aby se vám takový macek prošel po zádech při úprku do moře.
Jinak ale úskalí fotografování na Dune tkví v nečem úplně jiném. A to v písku, který je jako cimmrmanovi trpaslíci – malý a dostane se úplně všude. Pokud fouká (téměř stále) nebo je písek mokrý (téměř stále), dostane se velmi rychle do všech tlačítek a ovladaču u fotoaparátu a neštěstí může být na světě. Tlačítka přestávají fungovat, případně dělají něco co nemají. Jednoduše si tak člověk poškrábe čočku objektivu a podobně.
U mě se velmi osvědčila fotopláštěnka (ve skutečnosti obal tvaru válce z nepromokavého materiálu), která funguje jako první linie. Výrobu pláštěnky už popsal Jirka ve svém článku. Další linii ochrany tvořila obyčejná potravinářská fólie do které jsme objektivy obalili, navíc jsem ještě používal klasický lenscoat na objektiv a také nový lenscoat body guard pro na tělo fotoaparátu.
Tímto způsobem se dá poměrně slušně eliminovat nežádoucí písek z techniky. Z trenýrek jsem ho ale vysypával ještě na hotelu. I paní domácí se zřejmě divila proč je sprcha, záchod i balkon plný písku 🙂
Na Dune se krásně dají fotografovat i různí mořští ptáci. Ústřičníků je tam opravdu hodně, vždy se najde alespoň jeden či dva téměř ochočení jedinci a lze je tak fotit klidně z jednoho metru. Kajky mořské byli o poznání plašší, ostatně ty jsem pronásledoval už na Runde. Na Dune jsem měl štěstí i na černohnědobílého samce – barevně mnohem atraktivnějšího než výtečně maskovaná samice.
Na hranici moře a písku se promenádují kulíci a různí jespáci, či kamenáček. Svoje malé rozměry (zejména kulíci) si vynahrazují rychlým krokem a tak je docela problém udržet je vůbec v hledáčku.
Jinak určitě doporučuji nepromokavé goretexové oblečení, člověk se válí většinu času v písku a kolikrát si ani nevšimne, že i ve vodě. Letos se hodně osvědčily německé vojenské kalhoty z trilaminátu. Izolovaly od vody i větru perfektně. Jediným nedostatkem byl dost často se rozepínající poklopec 🙂 Samozřejmě mi tudy natekla voda a poté, co jsem kalhoty sundal jsem měl vlhkou čárku přes celý rozkrok. Vypadalo to trochu jako problém s inkontinencí 🙂 A to ani nekomentuji pořádný zápach, když se člověk válí v hnijících řasách.
Ještě by mohlo být zajímavé jet fotit na Dune v létě, kdy je tam nudistická pláž 🙂 Ale o tom asi až někdy příště 🙂
Případně ještě koukněte na článek od Jirky.
