V tomto krátkém příspěvku bych se rád zmínil o camargské krajině a o počasí, které panovalo při naší velikonoční foto výpravě do této jihofrancouzské oblasti.
Zatímco v Čechách vládly téměř letní teploty, ve Francii a obzvláště v noci jsme docela “klepali kosu”. Počasí v této přímořské oblasti je natolik proměnlivé, že se klidně za jeden den vystřídá silný vítr, déšť i nádherný západ slunce. Rtuť v teploměru také zběsile létá sem a tam a tak je chvíli počasí na tričko a za pár desítek minut opět na podzimní bundu, nejlépe s větruodolnou membránou.
Camargue se nachází mezi dvěma rameny řeky Rhony, rozdělující se u města Arles. Celý tento národní park je jedna velká “placka” pokrytá poloslanými bažinami a jezery. Ostatně se zde také pěstuje známá camargská rýže. Solným lagunám se říká Étangs. Největší z nich je Étang du Vaccarès s rozlohou asi 820 km² a již od středověku se v celé oblasti těží sůl.
Jak jsem někde trefně zaslechl, v Camargue buď fouká anebo otravují komáři. Kvalitní repelent se opravdu vyplatí, zejména pokud trávíte čas pozorováním zvířat v mokřadech.
Ranní východ slunce nad mořem ale stojí za všechny nepříjemnosti a tak když vylosovaný zvěd, který vstal jako první oznámil vhodné podmínky, nikdo neváhal a hned jsme pelášili na pláž.
Na sluncem zalité pláži při šumění vln si opravdu umím představit pohodové ráno. Člověku chybí snad jen jeho nejbližší, aby si tu atmosféru mohli vychutnat spolu.
Jak jsem ale psal, počasí se v Camargue velice rychle mění a tak ranní východ slunce rychle vystřídala zatažená obloha, vítr a déšť. Fotografovat se dá samozřejmě i v takovýchto podmínkách, jen člověk musí dávat pozor aby ho i s technikou nespláchla nějaká ta větší vlna 🙂
Celkově si po letošním zážitku neumím představit, že bych se jel do Provence na dovolenou válet k moři, ale popravdě o tom bych ani neuvažoval. Celá tato nádherná oblast stojí za podrobné prozkoumání, nejen kvůli zvířatům, ale i památkám.
