Tentokrát už asi opravdu poslední text o letošní výpravě do Norska. Vysněným cílem kromě papuchalků byl i pižmoň severní (Ovibos Moschatus). Jestli a jak se nám to povedlo se můžete dočíst v následujícím textu.
Tento severský obr byl již jednou v Norsku kompletně vyhuben, ale podařilo se znovu přivézt několik kusů zejména z Grónska. A tak cca od roku 1932 jeho populace v Dovre vzrůstá a momentálně dosahuje asi dvouset kusů, roztroušených v malých skupinkách po celém území parku, zejména kolem nejvyšší místní hory Snøhetta (český překlad je Sněžka, 2286m).
Během léta se pohybují spíše v menších skupinkách, starší samci někdy úplně sami, na zimu se však sdružují až do stočlenných stád a přesouvají se do vyšších poloh, kde není díky silnému větru tak hluboký sníh. Pižmoni jsou zvířata velice odolná proti chladu. Je to díky jejich srsti, která je dokáže ochránit i v nejnižších teplotách. Jediný problém nastává pokud dochazí v zimě k častému střídání teplejšího počasí a deště. Pižmoňům pak hrozí, že jejich mokrá srst v noci přimrzne a zvíře pak může i uhynout.
Své jméno dostalo toto zvíře podle pižma, kterým samci lákají samice během období páření. Pižmo vyměšují z pachových žláz umístěných nad očima a roztírají ho do srsti nad koleny.
V Severní Americe se na několika místech pižmoni chovají na vlnu. Jejich vlna se skládá ze dvou vrstev, z vnější delší a vnitřní kratší. Té vnitřní se v Severní Americe říká qiviut a je velice drahá. Qiviut je totiž silnější a až 8x teplejší než ovčí vlna a také měkčí než kašmír.
Pižmoň je unikátní svým způsobem obrany proti útočníkům. Na rozdíl od většiny zvířat při napadení neutíká, ale naopak aktivně se brání. Nejsilnějši jedinci vytvoří kruh s rohy namířenými ven. Uvnitř kruhu se pak nachází mláďata a slabší jedinci. Tento systém výborně funguje při napadení vlky či medvědy, bohužel ale totálně selhává při útoku člověka se střelnou zbraní. To je také důvod, proč byli pižmoni na mnoha místech vyhubeni. U těchto velkolepých zvířat je rovněž silně vyvinuté sociální cítění, urputně brání i mrtvého člena stáda. Leckde tak bylo kvůli jednomu kusu vybito celé stádo.
Ačkoliv pižmoň vypadá relativně neškodně jako taková chundelatá kráva, je poměrně nebezpečný. Při vyprovokování uběhne 60 metrů pod 3 sekundy a to dokáže v daném terénu málokdo. Samozřejmě se k nim dá přiblížit na kratší vzdálenost než je doporučených 200 metrů, vyžaduje to ale opatrnost a pozorné sledování zejména vůdce stáda (a také mít dobré úrazové pojištění). Zvíře samozřejmě neútočí okamžitě, ale vydává signály své nelibosti a těch je třeba si všímat. Ze začátku jde o frkání a funění, dalším projevem je hrabání přední nohou a pak už následuje rychlý běh k narušiteli.
Pro pozorovatele je velice atraktivní období říje, které připadá na podzim zhruba od září do října. Jednotliví býci se v rámci poměřovaní sil proti sobě rozbíhají a narážejí čely do sebe. Bojují až do té doby, než se jeden ze soupeřů vzdá, často tak dochází ke krvavým zraněním.
Pokud se vydáte za pižmoni do norského parku Dovrefjell je dobrým startovacím bodem informační centrum v městečku Dombås. Zde se lze zůčastnit i placeného “moskus” (jak se zde pižmoňům říká) safari. Pro případ, že byste žádného pižmoně nepotkali, mají zde jednoho vycpaného. Součástí expozice je i oblečení (čepice a šály) vytvořené z pižmoní vlny. Nicméně tyto produkty jsou velice drahé a cena šály se v přepočtu pohybuje kolem 3500 Kč.
Já jsem měl možnost strávit v blízkosti pižmoňů několik málo dní a byl to opravdu velký zážitek. Při dodržení základních pravidel a ohleduplnosti k těmto zvířatům jsme je mohli pozorovat z těsné blízkosti. Pižmoni, zejména vůdčí samec, samozřejmě naši přítomnost registrovali, ale chovali se naprosto klidně a věnovali se svým obvyklým činnostem jako odpočinku a pasení. Vůdce stáda však bedlivě sledoval okolí a při sebemenším pohybu z naší strany byl na nohou a tvořil první obrannou linii svého stáda.
Čas strávený s touto skupinou byl opravdu silným zážitkem, dokresleným nádhernou a liduprázdnou norskou přírodou.
Několik málo postřehů jsem sepsal i pro časopis Koktejl 11/2011. Pokud si někdo náhodou nekoupil toto číslo 🙂 zde je článek v pdf.
A celá pižmoní galerie.
