Předně musím říct, že lepší název tohoto cyklu jsem nevymyslel. Zřejmě to je nedostatkem fantazie, ale je to tak. Nejsou to mé špatné vzpomínky, jsou naše. Nás všech.
Cyklus vzniknul v bývalém pracovním táboře Vojna u Příbrami, unikátně zachovalém místě v rámci střední Evropy. Původně zajatecký tábor pro německé vojáky komunisté po roce 1948 velmi rychle přeměnili na pracovní tábor pro odpůrce režimu.
Komunisté smrdí, o tom žádná. Dneska už je ale málo skutečných komunistů. Ti, co se za ně vydávají jsou většinou normální kapitalisté jako ostatní. Bohužel si ale myslím, že ideologie pošlapávající svobodu a lidská práva se dnes pomalinku a plíživě blíží. Je jedno, jestli je vedená fanatickými mysliteli anebo nenasytnými hrabivci. Pomaloučku, polehoučku. V různých formách.
Jasně, každý si může říkat co chce, jezdit kam chce, tak jaké omezování svobody? Jenže to není otázka jen naší země. Nevidíme dál než ke svému prahu, co se děje za hranicemi není naše starost.
Finanční krize posledních let bohužel ukázala, že z myšlenek se lidi nenají. Kus chleba je důležitější než morální zásady. Naše politická elita vedená Milošem K**dou pro kus žvance (pardon, hrst rýže) vleze tak hluboko do čínského zadku, že mají od hoven i kotníky. Vsadím se, že až nám ISIL nabídne barel ropy za dolar, celá vláda povinně konvertuje k islámu.
Moje návštěva lágru a vlastně i celá její příprava byla hodně emocionální. Člověk potřebuje občas vidět věci na živo. Ostnaté dráty a ubikace věznů. Třeba si přečíst, co dělali Češi Čechům. Celé to ve mně jen zvyšuje hladinu morálního splínu, panujícího v tomto období. Ještě víc mě mrzí, že prostě nemám odpovědi. Nevím, jak to řešit a vyřešit…
Celá série je depresivní, ale snad aspoň na konci tunelu je trochu světla …
