Helgoland – terejové

titulka
O Helgolandu, německém ostrově v Severním moři, jsem mnoho četl z různých článků fotografů z celého světa a moc jsem si přál jej navštívit. Začátek letošního dubna přinesl ten správný čas, všechno se podařilo zorganizovat a my vyrazili na cestu.

Osm hodin do přístavu Cuxhaven v plném autě sice není žádná slast, ale dalo se to vydržet. Předpověd počasí byla rovněž víceméně pozitivní a tak jsem se hodně těšil. Legrace začala v přístavu, odjíždějí odsud dvě lodě denně. Pomalejší Atlantis v 10:30 a rychlejší katamarán v 11:30. Na ostrov dorazí zhruba stejně.

Po překonání jazykové bariéry jsme zakoupili lístky na katamarán, sice asi o 15 euro dražší, ale čert to vem, aspoň nám na lodi nebude tak dlouho špatně. Bohužel / bohudík si pozorná paní u okénka všimla, že sebou máme jaksi i nějaké batohy. No mně to přišlo poměrně normální – batoh s fototechnikou, druhý s oblečením, Jirka navíc i vozík.Cena za každý batoh byla 17 euro jedním směrem a to se mi tedy zdálo opravdu hodně! Němci asi jezdí na ostrov jen s ledvinkou kolem pasu a lízatkem proti nevolnosti. Povedlo se tedy lístky vrátit a rychle koupit nové na Atlantis, která za chvíli odjížděla.

Ač svítilo sluníčko, v přístavu byla docela zima a větrno, ostatně Standa si zadělal na pěknou chřipku. Na zdraví (tentokrát psychickém) mu ani nepřidalo, že musel dát klíčky od svého nového auta nějakému zřízenci, kterému sotva rozuměl a který mu slíbil, že mu auto v neděli vrátí :-) Celý pobyt jsme se na jeho účet bavili, kdeže zrovna Subaru asi jezdí.

I Helgoland nás přivítal slunečným a větrným počasím. Opravdu to vypadá, že většina hostů přijede na ostrov na výlet jen na otočku – v jednu hodinu přistanou, mají 3 hodiny na prohlídku a nákupy (ostrov je bezcelní zóna) a po čtvrté už zase zpátky na loď. Zima mi každopádně nevadila, protože než jsem vytahal všechny svoje krámy do toho kopce, tak už to bylo na tričko. Jak jsem funěl ani mi nebylo divné, že nikdo jiný kufry do kopce netahá. No jak jsem záhy zjistil každý zmlsaný Němec si nechá poslat bagáž místním elektro taxíkem za pár šupů, projde se po přístavu a sedne do výtahu, který ho vyveze nahoru. Takže jsem sice ušetřil 4,3 eura (4 za taxi a 30 centů za výtah), ale spálil jsem tolik kalorií, že padla hned většina řízků z domova. Ostatně to byla další blbost, jídlo je tam dost levné a ve většině penzionů je snídaně v ceně. Příště si beru jen pár tatranek na cestu!

Pro fotografa přírody má ostrov hned několik lákadel. Prvním jsou tuleni a druhým a zároveň největším (alespoň pro mě) je hnízdiště úžasných bílých mořských ptáků – terejů velkých (Morus bassanus). Terej je jeden z nejkrásnějších ptáků, jaké jsem kdy viděl. Tito ptáci žijí v párech po celý život a až dojemně se navzájem vítají, když se jeden z nich vrátí z moře.

Velice zajímavý je rovněž způsob lovu těchto ptáků – krouží nad mořem a výborným zrakem hledají ryby. Pokud terej zahlédne kořist, vrhne se střemhlav dolů a v plné rychlosti (uvádí se až 100 km/h) vlétne do vody. K tomuto ohromnému nárazu má speciálně upravenou lebku a pomocí rázové vlny, která vznikne omráčí rybu, kterou ihned polyká.

Dalším důvodem, proč hnízdí na útesech vysoko nad mořem je jeho způsob letu. Při startu prostě roztáhne křídla a začne plachtit dolů než nabere dostatečnou rychlost, při startu z moře mu to trvá mnohem déle a musí se nejdříve po vodě rozběhnout.

Z toho rovněž vyplývá jedno specifikum fotografování terejů v letu. Po většinu doby pták totiž používá vzduchové proudy a prakticky nemává křídly. Jediným akčním momentem, kdy může fotograf zachytit pohyb křídel je přistání. Hodně záleží na směru větru, při dobrém směru se pták zastaví na vteřinku těsně nad místem přístání a pak většinou padne přímo dolů :-)

Fotografování a i pozorování toho zvířete má pro mě i osobní rozměr. Nechápu zcela čím to je, ale tento pták pro mě symbolizuje něco jako anděla z ptačí říše. Možná je to momentem těsně před přistáním, kdy roztáhne vějířovitě křídla, dost často ještě v zobáku přináší něco pro svého druha. Možná je to něčím jiným … :-)

Celkem jsme s těmito nádhernými ptáky strávili během čtyř dní na ostrově mnoho hodin. Foukal příšerný vítr, mám obličej spálený od sluníčka, ale nelituji ani jediné sekundy. Již teď mám v hlavě několik dalších obrázků, které se nepovedly a pro které se musím na Helgoland k terejům bezpodmínečně vrátit.

Jen pár poznámek na závěr:

Opravdu jeďte pomalejší lodí (odjezd 10:30 z Cuxhavenu), nemá limit na zavazadla a pokud nejsou velké vlny, cesta je úplně v pohodě.

Na ostrově je výtah z dolní části (Unterland) do horní (Oberland), stojí 30 centů za člověka a při těžkém nákladu se opravdu vyplatí.

Doporučuji se ubytovat někde uprostřed ostrova, zhruba okolo kostela. Je to stejně daleko, jak k terejům, tak do přístavu na loďku, která vás odveze k tuleňům.

Co se týče techniky u terejů – využil jsem všechna ohniska od širokého až po 500 mm. Focení letovek je nejpohodlnější se zoomem 70-200, na portréty ohnisko okolo 300mm. Pokud chcete fotografovat celý den, pak polarizační filtr je ta správná volba.

Počítejte, že počasí se může velmi rychle měnit a zejména, že zde vane velmi silný vítr. Doporučuji tedy kvalitní větruodolné oblečení s dostatečnou izolační vrstvou pod ním. Slunce docela pálí, takže opalovací krém a pomáda na rty jsou rovněž dobrým nápadem.

A jako vždy, pokud by byly nějaké dotazy, neváhejte mi napsat, rád odpovím.

One Trackback

  1. By Ohlédnutí za rokem 2012 | pkmphoto.cz on 30/12/2012 at 17:27

    [...] návštěva ostrova Helgoland, kteroužto jsem si užil naprosto maximálně. Nejen kvůli zvířatům, ale i kamarádům s [...]

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *

*
*