Nepál 2013 – Kathmandu

Ačkoliv se obecně věnuji spíše fotografii přírody a zvířat, tentokrát mi to nedalo a zabrousil jsem lehce do jiné oblasti. Koncem března jsem totiž spolu s kamarádem Honzou Brožem vyrazil fotografovat zvířata a přírodu do nepálského národního parku Bardia. Ale vzhledem k tomu, že jediné mezinárodní letiště v Nepálu je v Kathmandu, museli jsme chtě nechtě nějaký čas strávit i zde. O pár mých postřehů bych se s vámi rád podělil.

Jenom krátký úvod o této zemi. Nepál, původní britská kolonie, byl až do roku 2008 královstvím. Po svržení krále je zde republika s oficiálním názvem Federativní demokratická republika Nepál. Země má asi 26 miliónů obyvatel a v Kathmandu a jeho okolí žije asi 2,5 miliónu lidí.
V chudé zemi velice sílí levicové tendence a komunistické (maoistické) strany mají mnoho příznivců. Vláda se jeví dost neschopně a většina peněz této země jde na armádu a korupci.

Z mého pohledu vývoj hlavního města zamrznul někdy před 20 – 30 lety. Od té doby se zřejmě žádné nové budovy a silnice nestavěly, navíc se asi také nic neopravovalo. Spousta silnic, a to i v centru Kathmandu je bez asfaltu s jednou větší dírou než druhou. To že se na silnici jezdí “po anglicku”, tj. na druhé straně, bych ještě zvládnul, ale bohužel jsem vůbec nepochopil pravidla silničního provozu. Základem je klakson. Troubí se vždy a všude a některé manévry v tomto dopravním chaosu jsou opravdu na hraně :-)

Výpadky elektřiny jsou docela časté a vypadá to, že ani taková základní věc jako kanalizace u mnoha domů neexistuje. K jedné z památek (Monkey Temple) jsme se vydali pěšky (ač nám všichni doporučovali taxi nebo rikšu) a navíc se nám povedlo trochu “zakufrovat”. Nechci tvrdit, že jsme viděli pravé Kathmandu, ale i tak to stačilo. Městem protéká řeka, nyní před začátkem monzunů téměř vyschlá. Nicméně slouží jako zdroj vody i místo, kam se hází všechen odpad. Po břehu pobíhala prasata a hledala něco k snědku, uprostřed řeky ležela uhynulá kráva, takže mě poměrně dostalo, když jsem viděl jak místní berou tu smradlavou vodu a zalévají s tím zahrádku s rajčaty.

No a když není nablízku řeka, odpadky se prostě hází na ulici.

Tak nějak si myslím, že když někdo jede do Nepálu za horami a čistým vzduchem, vše dobré co v Himalájích nadýchá, tady musí zákonitě ztratit :-)

No ale dost bylo popisu města, vzhůru k památkám :-) Normálně mě hrady, zámky, chrámy a jiné památky zajímají maximálně jako cíl rodinného výletu, ale tady jsem chtěl navštívit jedno konkrétní místo. Byl to chrám zvaný Pashupatinah. Jde o takové zmenšené indické Varanásí, posvatné místo všech hinduistů a budhistů. Přes chrámový komplex teče posvátná řeka Bagmati a na březích jsou gháty – schodiště s místem pro spalování mrtvých. Turisté, resp. všichni ne-hinduisté mají vstup do chrámu zakázaný, ale mohou vše sledovat z protějšího břehu.

Těla jsou položena na hranici, ta zapálena a rodina příbuzného pak u hranice truchlí. Je to takový dost zvláštní zážitek a být to na mně, turisty bych sem vůbec nepouštěl. Přece jenom, co už může být více osobní než pohřeb příbuzného. Ale hinduisté to zřejmě vidí jinak. Jakmile je tělo (z větší části) spáleno, popel a zbytky jsou shrnuty do řeky a koloběh života může pokračovat.
Chci se vyvarovat jakýchkoliv soudů, přece jen mi to nepřísluší, ale je to hodně zvláštní. Obzvláště když člověk vidí 200 – 300 metrů dál po proudu stát v řece děti a prohrabávat se kalnou vodou v naději, že najdou nějaký zlatý šperk či zub od zemřelého.

Kdyby se zde konalo jen spalování mrtvol, téměř jistě bych sem nejel. Mým cílem a přáním bylo vidět sádhy – svaté muže, kteří celý den meditují v chrámovém komplexu a žijí pouze z milodarů ostatních lidí. Jsou také jediní, kteří mohou oficiálně kouřit marihuanu. Moc jsem chtěl udělat portrét tohoto svatého muže a celou cestu letadlem mi vrtalo hlavou, jak to udělat. Normálně totiž cizí lidi nefotím, nějak mi to nejde, nemám z toho téměř nikdy dobrý pocit. Ale tady jsem byl připraven se nějak “přemoci” :-). Říkal jsem si, že když slušně požádám, mohli by být natolik shovívaví a věnovat mi pár sekund. Samozřejmě jsem byl připraven jim dát nějaké peníze na živobytí.

Realita byla opět poněkud (no dost) jiná. Ještě než jsem se stačil rozkoukat a trochu vstřebat pohled na hořící hranice, včetně poměrně inzenzivního pachu, už byl jeden svatý muž u mě. A jako že bude pózovat. Trošku jsem byl zaražený, čekal jsem muže s pohledem do hvězd oddávajícího se meditacím, ale zas mi to ušetřilo práci s přemlouváním. Jenže to nějak nebylo prostě ono. Modelka z něj byla skvělá, mám pocit, že kdybych jen trochu naznačil, bude i tancovat nebo dělat kotouly. Ale takhle jsem si to fakt nepředstavoval :-( Udělal jsem tedy jen pár fotek, ale na víc jsem neměl náladu. Rozčarování asi větší než z celého toho “bordelu” v Kathmandu. Vrchol ale následoval vzápětí, dal jsem svatému muži několik euro či dolarů, už ani nevím. Chtěl jsem přidat ještě několik drobných amerických čtvrťáků a svatý muž mi je naprosto komerčně “omlátil o hlavu”, že drobné nebere!






Tímto bych asi povídání o rozporuplném Kathmandu ukončil, přístě už budou nějaká zvířata a džungle :-)
A přidávám ještě pár obrázků, ať už z Kathmandu nebo ostatních míst, kterými jsme projížděli.















































2 Comments

  1. Aleš Ječmeň 25/04/2013 at 05:45 #

    Fajn reportáž Petře.

  2. kevin smith 13/07/2013 at 18:15 #

    Did you know that Nepal was never a “former British Colony” as you put it in your second paragraph. You might want to edit that. I checked and was confirmed that the East India Company was never able to annex Nepal. Thank you!

One Trackback

  1. By Ohlédnutí za rokem 2013 | pkmphoto.cz on 14/03/2014 at 19:18

    […] dojmů a chci se tam vrátit. Potkali jsme tygry i slony, viděli i nepořádek v hlavním městě Kathmandu. V červnu jsme s holkami vyrazili na rodinnou dovolenou na Helgoland. Není to jen ráj pro […]

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *

*
*