Nepál 2013 – Národní park Bardia I.

tygr indický
Když jsem v mládí hltal dobrodružné knížky odehrávající se na indickém subkontinentu a obsahující historky o lidožravých tygrech, jedovatých hadech a obrovských slonech, nikdy jsem netušil, že budu mít možnost se do těchto oblastí podívat. Realita je ale samozřejmě na hony vzdálená knižní fikci, a o tom bych právě rád napsal několik řádků.

Ačkoliv je Nepál známý především kvůli Himalájím, lze zde najít i tropickou džungli. Od osmitisícových štítů tak můžete klesnout až ke 150 metrům nad mořem. Naším cílem byl Národní park Bardia, kam jsem se vypravil s kamarádem fotografem Honzou Brožem. Park je známý poměrně hojným výskytem velkých savců – slonů, nosorožců a bengálských tygrů. Výhodou i nevýhodou je velká vzdálenost od hlavního města Kathmandú a tak sem příliš turistů nejezdí.

Park má rozlohu necelých tisíc kilometrů čtverečných a jde o původní královskou loveckou oblast. Po ustanovení národního parku byli všichni lidé přesídleni mimo park a zvířata tak mohou nerušeně žít. No, nerušeně není uplně správné. Tak jako asi ve všech místech s výskytem vzácných zvířat, je i zde problém s pytláky. Park je proto silně střežen nepálskou armádou, hlavní tábor mají přímo u brány do parku. A také v parku je několik menších check-pointů. Poněkud nevšední zážitek, když při jízdě džípem za zatáčkou narazíte na věž s vojákem mířícím na vás těžkým kulometem :-)
Vojenská služba v parku je asi adrenalinová záležitost i kromě nahánění pytláků. To třeba když třicetičlenná skupina slonů v noci vpadne do tábora a docela ho “zplundruje”. Nebylo to ale nic osobního, jen si chtěli zkrátit cestu.
Vstup do parku je možný pouze jedním vchodem a pouze s průvodcem. U vstupní brány se vede i podrobná evidence, průvodci dokonce musí hlásit i zvířata, která jsme viděli.

Tygr bengálský je asi nejpopulárnější obyvatel parku. Nádherná kočkovitá šelma si jistě svou pozornost zaslouží. Tygři jsou teritoriální zvířata, u samic dosahuje až 50 kilometrů čtverečních, u samců i několikanásobně více. U samic se naopak jejich teritorium může překrývat s teritorii jejich potomků. My se většinu času pohybovali právě v teritoriu jedné tygřice. Celkem se v Nepálu v národních parcích Bardia a Chitwan vyskytuje kolem 200 tygrů z celkové světové populace okolo 2500 jedinců.
Bohužel poslední dobou jsem zaslechl zprávy z Indie, že i tato čísla jsou dost nadsazená a že si je indičtí ochránci tak trochu přizpůsobili. Nevím, co je na tom pravdy, ale to se ukáže časem.

Ať už je to 2500 anebo méně důsledná ochrana je na místě. Ač je chudý Nepál zmítán vnitropolitickými boji, vypadá to, že ochrana vzácných zvířat je zde prioritou a počty tygrů v této zemi pozvolna stoupají.
S tygrem jsem se potkali několikrát, pokaždé to byl silný zážitek. Tygr je velice plaché a opatrné zvíře a když nechce prakticky ho nelze spatřit. I náš průvodce rád několikrát opakoval, že zatímco my vidíme tygra jednou, on nás již viděl stokrát. To jen potvrzuje následující historka: vetšina země v parku je pokryta suchým listím, které šustí při každém kroku a tak i šelmy rády využívají vyšlapané cestičky pokryté jemných prachem. V něm se dají velice dobře sledovat všechny stopy a několikrát se nám stalo, když jsme se vraceli z nějakého místa stejnou cestu, že naše stopy již byly překryty těmi tygřími.

Biodiverzita v parku je opravdu ohromná. Už první den večer se nám při čekání u jedné vzdálenější vodní plochy naskytl takovýto obrázek. Na břehu se pásli jeleni a kus dál od nich probíhaly námluvy pávů. Ve vodě se v klidu chladili čtyři nosorožci a úplně vzadu dokonce i tygr. Celé to dokreslovali poletující ptáci a hmyz. Pro milovníka přírody s dalekohledem je park rajské místo.

Pro fotografa už je to trochu těžší oříšek, zejména kvůli plachosti zvířat, ale i to k tomu patří. “Slepičárna” se tady prostě nekoná :-)

My jsme se snažili parkem, jak chodit, tak i jezdit džípem. Naštěstí není nutné sedět pouze v džípu jako v mnoha indických parcích, ale normálně můžete courat pěšky. Samozřejmě autem je vyšší šance na něco narazit, ale zase při “jungle walku” uvidíte více ptáků, hmyzu apod. Mnohokrát to bylo jen velmi letmé setkání – na dvě vteřiny jsem například viděl zadní polovinu leoparda než zmizel v křoví, či na pět sekund mladou kobru královskou.

Přes den byla větší šance zahlédnout opice a ptáky, no a na večer jsme se vždycky vraceli k řece na oblíbená místa tygrů a slonů, doufajíce, že se nějaký ukáže. U řeky je asi jediné místo, kde se dá tygr potkat, nepočítám-li náhodná setkání. Čekat a doufat, že tygr přebrodí zrovna na tomto místě :-)

Při večerním focení jsme naráželi na další omezení v parku – otevírací dobu. Park je totiž přístupný od úsvitu do soumraku a tak se každý večer konaly diskuze s průvodci, kdy už je večer a že ještě chvíli můžeme počkat. Chápu, je to pro bezpečnost návštěvníků. Ostatně, jednou jsme už docela za šera překvapili sloního samce a moc se mu to nelíbilo. A ani jsem netušil, že náš džíp může mít takové zrychlení :-)
Naštěstí byli naši průvodci hodně vstřícní a nějaký kompromis se vždy našel.

A stmívá se tady opravdu brzo. Kolem šesté začne slunce rychle klesat. Následuje krvavě rudý západ a po půl sedmé je konec.

To je pro dnešek asi všechno. V příštím (a posledním) díle budou sloni a nějaký ten nosorožec.

Ještě přidávám odkaz na článek od Honzy Brože.

2 Trackbacks

  1. [...] V předchozím článku to bylo zejména o tygrech, tentokrát bych se rád zmínil o ostatních obyvatelích parku. [...]

  2. By Ohlédnutí za rokem 2013 | pkmphoto.cz on 26/12/2013 at 19:14

    […] Cesta do této země zanechala ve mě strašně moc dojmů a chci se tam vrátit. Potkali jsme tygry i slony, viděli i nepořádek v hlavním městě Kathmandu. V červnu jsme s holkami vyrazili […]

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *

*
*