Leopard (Panthera pardus kotiya) je asi největším trhákem národního parku Yala. Na Srí Lance se ještě vyskytuje v parku Wilpaththu na severu země a to je vše. Tato nádherná kočkovitá šelma si jistě pozornost zaslouží, nicméně leckdy můžete být součástí tzv. honu na leoparda, tj. snaze řidičů ukázat toto zvíře každému návštěvníkovi.
Leopard cejlonský, jak už název napovídá je poddruh leoparda patřící na Srí Lanku. Podle IUCN je klasifikován jako ohrožený, jeho populace (jako ostatně většina populací šelem) klesá z mnoha důvodů – pytláctví, konflikty s lidmi, zejména farmáři apod.
Místní mu říkají v sinhálštině kotiya. Průměrná váha leoparda je okolo 60 kilogramů. Většinou žijí sami, s výjimkou samic s mladými. Jejich teritoria se však překrývají. Na Srí Lance jsou vrcholnými predátory, takže ani nemají velkou potřebu ukrývat si kořist anebo ji tahat na stromy, nicméně občas to dělají.
Jejich nepřítelem jsou vodní buvoli a divoká prasata, protože jim loví mláďata.
Jinak jsou to (jako většina koček) extrémně líná zvířata. 🙂 To že zaregistrujete někde v dáli na stromě anebo v křoví spícího leoparda, ještě neznamená, že se následující hodiny bude něco dít. My jsme takhle jeden den čekali téměř pět hodin u spícího leoparda a maximální zážitek byl, když se probral, zívnul a vzápětí zase padnul a spal. Leopardi také nemají rádi přímé slunce, a tak když k němu došlo, o metr nebo dva se posunul a vesele pokračoval ve spánku. Pokud je leopard opravdu hodně nažraný, není problém, aby tři dny prospal.
My jsme v NP Yala měli štěstí na leoparda prakticky každý den. Nicméně fotograf tak nějak potřebuje více než štěstí. Pokaždé byla kočka opravdu hodně daleko anebo natolik schovaná v křoví, že nemělo ani smysl něco zkoušet. Pro turisty zřejmě ok, pro fotografa utrpení.
V Yala se pořádá tzv. “hon na leoparda”. Pokud některý z řidičů a průvodců spatří leoparda, okamžitě dá vědět dalším řidičům. Zpráva se tak raketovou rychlostí rozšíří po parku a vzápětí je oblast kolem leoparda zaplněna džípy. Ty nesmí samozřejmě sjet z cesty a tak často musí někdo z parku začít koordinovat dopravu. Každý džíp dostane pár minut na prohlédnutí a udělání fotografie a pak rychle uvolnit místo dalším. Celé se to odehrává za velkého hluku a smradu naftových motorů a všudypřítomného zvířeného prachu.
Dost frustrující zážitek, nicméně leopardovi to bylo většinou jedno. V klidu si spal.
Takže velmi rychle jsme opustili tuto metodu a snažili se najít si svého leoparda a pokud možno nikoho neinformovat. Zkušený řidič samozřejmě ví o nejoblíbenějších místech a tak nezbývá než je objíždět dokola a doufat v štěstí.
Už jsem myslel, že odjedeme ze Srí Lanky bez fotky. Nedalo by se nic dělat a raději jsem s tím předem počítal. Ale ještě jsme se rozhodli poslední den před odletem vyrazit do parku a zkusit štěstí 🙂
Už dopoledne začalo velmi slibně. No jak se to vezme. Já osobně mám moc rád slony. I když nejsou zrovna ve fotitelné pozici, rád se alespoň podívám. U menší vodní nádrže jsme narazili na mladého slona. Místo docela fotogenické, slon také. Bohužel (pro fotografa) má nějaké malé procento slonů sledovací “obojek”. Nevadí, fotka nebude, ale můžeme se aspoň pokochat. Nikdy bych ale neřekl, že si budu tak intenzivně přát, aby slon konečně dopil a vypadl 🙂 Pro ilustraci uvádím tuto fotografii.
Nicméně den utekl docela rychle a já už byl na 99% smířený s neúspěchem. No on to vlastně žádný neúspěch nebyl. Srí Lanka je tak famózní lokalita , že jsem pořídil tolik fotek, jako nikde předtím.
Auta by měla opustit park kolem šesté večerní, jinak mají řidiči problém a tak už naštěstí byla většina aut na cestě z parku, když se nám konečně podařilo najít strom s dvěma mladými leopardy. Světlo už bylo také poměrně pěkná a tak ticho velmi rychle vystřídalo cvakání závěrek.
První a také vlastně poslední kloudné fotky tak vznikly poslední den a poslední hodinu našeho pobytu v NP Yala 🙂
Pak už následoval jen zrychlený přesun z parku při rychlém stmívání. Ale i ten byl okořeněný leopardem. Snad se nám chtěl trochu odvděčit za všechen ten spolykaný prach a pročekané hodiny. Tesně před opuštěním parku jsme v křoví u cesty zaregistrovali jakýsi “flekatý” pohyb a pak se nám na pár vteřin leopard prošel v těsné blízkosti auta. Ať už se dařilo nebo ne, tohle prostě stálo za to.
