Jökulsárlón – islandská ledovcová laguna

Islandská ledovcová laguna Jökulsárlón je zřejmě jedna z nejznámějších místních lokací. Je to dáno nejen její skvělou dostupností, ale především neskutečnou krásou. Jezero vzniklo teprve v minulém století jako vyústění ledovce do moře a postupně se zvětšuje. Od roku 1970 zvětšilo svoji plochu čtyřnásobně na současných 18km². Svojí hloubkou okolo 250 metrů je rovněž nejhlubším jezerem Islandu. Do světového povědomí se laguna ale dostala až po “účinkování” v několika filmech o Jamesi Bondovi (Vyhlídka na vraždu, Dnes neumírej), ale také ve snímcích Lara Croft: Tomb Raider anebo Batman začíná. Jezero dělí od moře jen krátká kilometrová říčka, po které postupně odplouvají ledové kry do moře. Silný mořský příboj pak kry vrací zpátky na pláž a to pak začíná ta pravá paráda. Naprosto úchvatné jsou kusy ledu, když do nichž zasvítí sluníčko. To se pak šedobílá změní v nádhernou akvamarínovou a černá pláž vypadá jako posetá diamanty. Po laguně se můžete projet i ve speciálním obojživelném vozidle anebo v gumovém zodiacu. Ale mám pocit, že vyjíždky fungují jen v sezóně a každopádně jako všechno na Islandu i tento zážitek bude pěkně drahý. U jezera si užijí svoje i milovníci zvířat – žije zde skupinka tuleňů a také jsem viděl nějaké mořské ptáky (např. kajky a racky). Během léta zde ptáků musí být mnohem více. Lagunu nelze minout, nachází se totiž na hlavní sinici číslo 1, která obepíná celý ostrov. Obzvláště důležitým prvkem při fotografování je kvalitní nepromokavé oblečení. Pokud ho nemáte, tak spíš než focení se člověk věnuje utíkání před vlnami. A vězte, že jsem viděl několik “borců” v džínech, jak po patnácti minutách totálně promočení vyklízeli pole. Já jsem používal zateplené holínky, naprosto nejdůležitější věc ze všeho, co jsem měl sebou. Zateplené lyžařské kalhoty, přesto nepromokavé návleky a jako bonus ještě návleky proti sněhu po kolena. Takto jsem byl naprosto luxusně připravaný na všechny vlny téměř až do výšky pasu. Když vás zalévá vlna, samozřejmě se fotit nedá. Silný proud totiž vždy odnese aspoň trochu písku a šoupne tak stativem. Nicméně není potřeba neustále zdrhat a člověk má čas komponovat. Bohužel ne všechny vlny jsou jen “po kolena”. Pak už je to trochu problém. Vlna je totiž dost silná a klidně vám dokáže podrazit nohy (kluci by o tom mohli vyprávět). Navíc často ve vlně připluje i menší kus ledu a tak to může i docela bolet. Jak se místní chovají k přírodním památkám demonstruje i jedna krátká příhoda. Jedno ráno jsme dorazili k laguně, chvíli před východem slunce, ale parkoviště bylo kompletně obsazené filmaři. Všude dodávky a kamiony a neustále se objevovali další. Ochranka nás samozřejmě odmítla pustit na pláž s tím, že to tam mají pronajaté. Nutno říct, že ani Honzovo a Michalovo opravdu tvrdé vyjednávání nepomohlo a než čekat na nějaký pochybný kus papíru, raději jsme popojeli na menší parkoviště o pár set metrů dál. Celé dopoledne se ale kolem laguny hromadili poměrně dost rozzlobení turisté i místní. Je potřeba si uvědomit, že Island na tom není po krachu ekonomicky dobře a jakýkoliv výpadek příjmu od turistů je znát. Nicméně i tak se nám povedlo něco vyfotit a jeli jsme se usušit na hotel. Po příjezdu jsem se jen tak mezi řečí zmínil majitelce o problémech s filmaři a následoval docela šrumec. Paní velmi rychle obvolala okolní ubytovací zařízení a snad i policii. Výsledkem bylo zjištění, že filmaři jsou tam víceméně nelegálně, respektive zabrali lagunu neoprávněně. Prý mají pravidlo, že pokud je nějaká takováto atrakce nepřístupná, státní orgány musí automaticky informovat všechny ubytovací zařízení v okolí. Nicméně policie problém velmi rychle vyřešila a při odpoledním návratu na lagunu se už členové ochranky klaněli až k zemi a ukazovali nám nejlepší místo k parkování 🙂 Vzhledem k sopečné povaze celého Islandu je zde i velká šance, že jezero zanikne. Stačí větší povodeň po nějakém výbuchu, která rozšíří říčku a laguna je fuč. Takže případnou návštěvu by nikdo neměl odkládat 🙂 Celá moje islandská galerie, obsahující fotografie nejen z Jökulsárlónu je zde.