Astrofotografem na pár dní

Posledních pár dní, teda vlastně nocí jsem si hrál na “astrofotografa” amatéra. Již několik let jsem totiž pokaždé nějak prošvihnul meteorické roje Perseid, které vrcholí právě kolem 12. srpna a letos jsem to chtěl napravit. Předpověď na víkend byla dobrá, jasná obloha zaručovala úchvatnou podívanou.

Zatímco ležení na zádech pod širákem během jasné srpnové noci je více než příjemné, pokusit se tuto přírodní podívanou vyfotit je docela problém, minimálně pro nezkušeného začátečníka jako já.

Sepsal jsem tedy pár tipů a zkušeností, které jsem nabyl a někomu by se mohly hodit.

Lokalita

Extrémně důležitá věc. Výběr správné lokality má několik úskalí. To že jsem si vyhlédl při jízdě po okresní silnici nějaký osamělý, skvěle vypadajíci strom, ještě neznamená, že ho potmě najdu. Přesné souřadnice jsou tedy k nezaplacení. Sám jsem odbočku ze silnice na pole 3x přejel a jednou sjel tak špatně, že už to vypadalo na konec focení a začatek shánění traktoru na vytažení. Je vyhlídnuté místo poblíž silnice? Další problém. Byť ve dne silnička vypadá, že tudy projedou dvě auta za den, můžu vám garantovat, že v noci tam bude provoz jako na Václaváku. Berte v potaz, že noční expozice jsou v rámci minut či hodin a stačí jedno auto za hodinu, aby to nabouralo plán.

Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 17-40 USM, čas 30s, f/4, ISO 6400, ohnisko 17 mm

Světelný smog

Smog nebo odpad, zkrátka světlo, které vyzařují města a vesnice, věrejné osvětlení, nasvícené kostely a bůhví co ještě. Obecně platí, čím dále od lidských sídel, tím lépe. Ne vždy to ale jde. Takových míst je v Evropě dneska již minimálně a tak musí člověk vliv odpadního světla alespoň minimalizovat. Vždy se snažím fotit směrem od města. Světlo z noční Prahy anebo Plzně je vidět na mnoho kilometrů a spolehlivě zastíní většinu hvězd. Ideálně někam do hor, prostě co nejdál od civilizace. Existují mapy světelné kontaminace, jedna je třeba zde. I v České republice se dají pořídit krásné snímky noční oblohy, ale na mléčnou dráhu jako ze Skalistých hor nejspíš zapomeňte.

Canon EOS 7D, Samyang 8mm, čas 30s, f/5.6, ISO 3200, ohnisko 8 mm

Elektronické pomůcky

Jakékoliv elektronické pomůcky se hodí. GPS jsem již zmiňoval, ale hodí se i aktuální předpověd. Na iPadu také používám několik elektronických map hvězdné oblohy na jednodušši orientaci. Spousta jich je zadarmo, například Startracker, Night Sky 2, Sky Walk, GoSkyWatchP apod.

Vlastní focení

Ok, místo máme, počasí nám přeje, je jasná obloha, slabý větřík. Co dál? Postavit foťák na stativ a fotit 🙂

Pro začátek máme na výběr dvě techniky.

Star trails

Focení na extrémně dlouhé časy, kdy se vlivem zemské rotace na fotografii hvězdy prezentují jako úsečky, případně oblouky v záležitosti na čase. Říká se tomu star trails. Tato technika je jednodušší, neklade takové nároky na vybavení. Lze použít minimální ISO a režim bulb a zkusit čas klidně několik minut, případně ještě déle. Ideálni pro tuto situaci je drátěná spoušť s intervalometrem (na ebay za pár dolarů či za pár tisíc Kč originál od Canonu). Ta totiž umožnuje nastavit délku zmáčknuté spouště, prodlevu mezi snímky a i počet snímků. Takže po několika zkušebních nástřelech to klidně může být nastavené na 100 snímků po 2 minutách. V tu chvíli může jít člověk na kafe a za tři hodinky se vrátit.
Výsledné fotografie jdou použít buď jednotlivě anebo je složit v programu Startrails. Logicky vyplívá, že hvězdy opisují na obloze kružnici. Středem tohoto kruhu je Polárka a tak pokud ji budete mít v záběru je o další zajímavý efekt postaráno. Tomuto bych se rád věnoval v nějakém z příštích článků.

Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 17-40 USM, čas 25 s, f/4, ISO 3200, ohnisko 17 mm

Hvězdy jako body

Zde přichází na řadu moderní technika. Kvalitu snímače fotoaparátu a světelnost objektivu bohužel nejde ničím nahradit. Pokud mají hvězdy zůstat zobrazené jako body logicky nelze použít extra dlouhý čas. Platí pravidlo “600”, případně konzervativnější “500”. Pokud tedy vydělíme 500 ohniskovou vzdáleností objektivu (v přepočtu na kinofilm) vyjde maximální čas, který můžeme použít. Například pro ohniskovou vzdálenost 17mm to bude 500/17= 29.4. Máme tedy cca 30 sekund na expozici. Clona co nejmenší, tady se uplatní světelné objektivy. Takže jediným zbývajícím parametrem je hodnota ISO. Tou ovlivňujeme “světlost” obrázku. Není úplně dobré se řídit náhledovým obrázkem, v noci to totiž na displaji vypadá hodně dobře a doma budeme překvapeni, jak je to tmavé. Spíše je lepší použít histogram. Nebojte se vysokých hodnot ISO, opravdu je to nutné. Ostřit manuálně na nekonečno, případně přes live view najít nějakou hvězdu a zaostřit na ní a pak přepnout na manuál.

No a pak už zas jen nastavit intervalometr a čekat, intervalometr totiž zařídí, že po naexponování jednoho snímku se hned začne fotit znovu a vám tak na obloze nic neunikne. Po prohlédnutí těch několika desítek či stovek snímků za noc snad budete mít štěstí a alespoň na jednom z nich padající hvězda bude. V každém případě se snímky dají složit do krátkého videa a uvidíte, jak hvězdy “putují po obloze”.

Na závěr focení doporučuji ještě udělat alespoň jeden tzv. “černý snímek”. Jde o fotku při stejných parametrech jako je celá série, ale s nasazenou krytkou objektivu. Tento snímek poté pomůže trochu minimalizovat šum v posprocesu. V Photoshopu se vloží jako nová vrstva a prolnutí se nastaví na “rozdíl”. Případně existují speciální prográmky, které dělají totéž (např. BlackFrame). Samozřejmě tohle je hodně jednoduchá metoda a astrofotografie je dle mého názoru extrémně technická disciplína, ale může to trochu pomoci. Další úrovní je pak použití specializovaných programů na skládání fotografií noční oblohy jako třeba Deep Sky Stacker a také speciální montáží stativu, tzv. paralaktická montáž.

Tak hodně štěstí při focení noční oblohy!

Canon EOS 5D Mark III, Canon EF 17-40 USM, čas 30s, f/4, ISO 8000, ohnisko 17mm

Ještě pár tipů

• Baterku nebo čelovku sebou
• Sledujte lokální předpověd počasí
• Ve dvou se to lépe táhne. A pokud má v noci člověk za sebou kukuřičné pole, ozývající se intenzivním chrochtáním, aspoň se tolik nebojí 🙂
• Plně nabité baterie
• Teplé oblečení se také může hodit, nad ránem bývá docela kosa
• Nějaká ta zábava, jídlo, hry na mobilu nebo tabletu. Pokud je vše nastavené a nemusíte stále pozorovat oblohu, třeba kvůli padajícím hvězdám, může to být po několika hodinách i nuda
• Opravdoví drsňáci si sebou vezmou lehátko, je to mnohem pohodlnější pozorování než ve stoje se zakloněným krkem.

Krátké dokumentační video (doporučuji přepnou na nejvyšší kvalitu)