Fotografie reflektuje nejen autorovo pojetí daného místa v čase, ale chtě nechtě musí být ovlivněna i aktuální náladou či nedávným prožitkem. Ta subjektivní část přece dělá fotografii projevem autorova ducha a ne jen pouhou dokumentací situace.
Místo na obrázku je jedno z šumavských nejznámějších. Mnoho fotografů se snaží slať zachytit jinak než lidé před nimi.
Málokomu se to však podaří.
Myslím, ale, že to nevadí. Důležitá je ta vnitřní touha, to nutkání sžírající člověka.Vůle něco vytvořit.
Ty obrazy, naprosto jedinečné, má každý v sobě. Jen jejich hledání strašně bolí 🙂
Bez toho to ale přece nejde! Jinak bude veškerá tvorba jen povrchním odrazem nějaké pokřivené pseudoreality. Jen abstraktní touhou po uznání od ostatních, většinou s jepičí životností.
Tak to cítím já, nemusíte se mnou souhlasit. Je to volba každého.
