Nutrie – téměř domácí mazlíčci

Nutrie říční (Myocastor coypus) sice nepatří mezi naše původní druhy, ale na mnoha místech u nás se již zabydlely a jsou víceméně tolerovány. Do volné přírody se dostaly zejména vypuštěním od chovatelů či útěkem. No a já bych rád popsal pár svých postřehů z fotografování těchto legračních tvorů.

Jde o středně velkého hlodavce, něco mezi ondatrou a bobrem. Typickým znakem jsou velké oranžové hlodáky. Žijí na bahnitých březích potoků a řek, kde si vyhrabávají své mnohdy až několikametrové nory. Váží obvykle okolo pěti kilogramů.

Volně žijící nutrie přenášejí stejně jako ostatní hlodavci parazity, takže není vhodné se jich dotýkat. Většina parazitů se ale přenáší trusem, takže pozor pro fotografy fotící “od země” 🙂

Nutrie mají poměrně špatný zrak, orientují se především pomocí hmatových vousků. To jsem si ověřil několikrát osobně. Poprvé když se nutrie místo do nabízené mrkve zahryzla do sluneční clony objektivu a podruhé když se zakousla nejen do rohlíku, ale i do rukavice a málem tak stáhla naší dvouletou dceru dolů do vody.

Co už v současnosti není moc známo je fakt, že Česká republika byla velmocí v chovu nutrií v zajetí. Chovaly se zejména pro dietní a chutné maso a kožešiny. Dokonce máme i tři česká plemena nutrií:

• český typ standardní nutrie – je hnědě zbarvená s oranžovými boky
• moravská stříbrná nutrie – má šedou srst, pigmentovanou kůži a hnědé oči
• přeštická nutrie – má bílou srst, která je ale okolo očí, uší a na hřbetě tmavě hnědá. Nos ani hrudní končetiny nejsou pigmentovány. Oko je hnědé

Jak jsem již zmínil, nutrie jsou u nás a vlastně všude ve světě kromě jižní Ameriky invazním druhem. Většinou nepůsobí moc problémů, ale i tak u nás opravdu nemají co dělat. Zabírají totiž místo v potravním řetězci jiným druhům, a tak vlastně škodí. Nedávno jsem četl článek, že vytlačují u nás žijící ondatry a podobně. Ani rybáři je moc nemusí – podhrabávají jim sypané hráze rybníků. Přirozenou regulaci nutrií představuje pouze tuhá zima, kterou nemají moc rády.

Jinak je fotografování nutrií poměrně jednoduché. Velmi dobře se dájí použít děti či manželka jako naháněči a usměrňovači nutrií tam, kam je potřeba. No a samozřejmě je dobré občas vlézt za nimi do vody. Co se mi ale zatím moc nedaří, je fotografovat nutrie s podvodním pouzdrem. Ne že by nespolupracovaly, ale ta voda je jaksi moc kalná. Tak uvidíme, kdybyste někdo vědel o nutriích, žijících v čisté a průzračné vodě, dejte mi vědet 🙂

A jak najít ty svoje? Ani to není moc složité, jen v plzeňském a středočeském kraji, kde se většinou pohybuji vím nejméně o třech populacích. Opravdu jen stačí zapátrat na internetu.